Vaření a pečení, vášeň, kterou vlastním k této činnosti. Nikdy předtím by mě nenapadlo, že se vaření a hlavně pečení budu takhle intenzivně věnovat, ale dnes mám několik stovek oblíbených receptů na vyzkoušení a také šanci je zrealizovat. Dnešním dnes jsem zahájila kurz samouka a zároveň chci spravovat tento foodblog, na kterém chci zveřejňovat své pokusy špatné i dobré, psát své názory a třeba i hodnotit dle svého názoru některé restaurace, které jsem navštívila nebo navštívím. Pevně věřím, že náš byt zůstane celý!
Uvědomuji si, že píšu vlastně takový úvodník a proto bych se také mohla představit. Jsem 15,5 letá dívka, která právě dokončila základní školu a po prázdninách nastupuji na Střední průmyslovou školu se zaměřením na Informační technologie, tedy práce s počítačem. K vaření jsem se dostala (alespoň v to doufám) přes svoji babičku. Má babička pekla téměř každý týden nějakou sladkou buchtu, koláč, závin apod. a já je zbožňovala, není nad babiččiny dobroty. Začalo mě zajímat, jak to vše připravuje, jaké je složení a začala jsem ji pomáhat. Nikdy jsem však nemohla nic dělat úplně sama, což mě mrzelo. Začala jsem poznávat nové a nové recepty, přečetla jsem spousty časopisů a vytrhála spousty zajímavých receptů, které jsem si schovávala. Nikdy na ně však nedošlo. U svého táty, který bydlel s babičkou jsem se občas k pečení dostala a dokonce jsem měla i volnou ruku. Všichni žasli nad tím, jak mě to může bavit a když jsem pekla cukroví, jak nad tím dokážu strávit ten čas. Nebylo to nikdy sice tak dokonalé, ale já měla radost. Radost z toho, že jsem zase upekla něco nového, ať už jedlého či ne.
Teď se můj táta osamostatnil a koupil si vlastní byt, proto jsem se také před dvěma dny nastěhovala k němu. Bohužel (bohudík?)není to moc velký kuchař a tak vaření přenechal mě, i když začátečnici. Jsem nadšená i když vím, že to nebude snadné. A navíc budu vařit hlavně pro sebe, v době kdy můj táta bude v práci. Jsem na sebe zvědavá, ale nejvíce hlavně na ty mé výtvory. Držte mi palce a dobrou chuť!
. Po přečtení Tvého článku jsem si vzpomněla na své začátky... Své první "velké" jídlo jsm uvařila o prázdninách v 8. třídě a během prázdnin jsem se hodně naučila. Neříkám, že začátky nebyly krušné a že jsem nic nespálila, ale nadšení, chuť zkoušet nové a nové recepty a ingredience a hlavně spokojení strávnící zaženou veškeré chmury. Postupně jsem se "vypracovala" do role kuchařky celé rodiny a dnes vařím pro svého přítele, který je mým dobrovolným pokusným králíkem 
. Pokud je tedy vaření Tvým velkým koníčkem, nemáš se čeho bát a určitě se z Tebe staně velká kuchařka. Přeji Ti spoustu spokojených jedlíků a neutuchající nadšení pro věc. 
Mrzelo mě to, no. Ale co se dá dělat, tak snad příště... 
2025 ©